Podzim je tajemné období, které vybízí k zamyšlení. Ubývající světlo nás láká, abychom se stáhli do svých domovů a do svého nitra, stejně jako se v přírodě síla rostlin stahuje do země. I nám může ubývat sil a vynořují se těžké myšlenky. Rekapitulujeme události, vztahy, plány, úspěchy a nezdary uplynulého roku. Co přetrvá a od čeho je načase se odpoutat? Co nás posiluje a co nás tíží? O koho se můžeme opřít? Pochmurné dny a dlouhé večery vyzývají k ponoření do vlastních hlubin. Pochybnosti, obavy, sny, naděje, to vše se dere na povrch a někdy nutí k těžkým rozhodnutím.
Podzim přináší několik zajímavých období, která na sebe navazují, každé vyvolává jiná témata. Mají společnou právě tu hloubku, ačkoli se nás dotýkají každé z trochu jiné strany. Období dušiček vyvolává minulost. Obracíme se k dávnější minulosti, jsme v bližším kontaktu se svými zemřelými než jindy. Je to doba vhodná na vzpomínání, vyprávění rodinných příběhů a jejich předávání nejmladším. Spojení s minulostí prostřednictvím příběhů o předcích je dobrá věc. Dává nám kořeny. V době vzpomínání můžeme znovu prožít vztah s tím, koho jsme ztratili, a uvědomit si svůj vděk, lítost nebo i odpustit staré křivdy. Odpuštění má léčivou moc, komu se to podaří, tomu se uleví.
Způsob, jakým prožíváme následující předvánoční období, advent, je však v přímém protikladu k tomu, k čemu vyzývá přirozený rytmus přírody i duše. Ten si žádá čas pro zpomalení, zamyšlení. Asi ale vnímáte stejně jako já, jakoby se vše zrychlovalo: spěch, stres, pocit, že všechno musíme stihnout do Vánoc a dokončit započaté ještě v tomto roce, splnit pracovní plány, prodat co nejvíc, nároky na dokonalou vánoční výzdobu, spoustu cukroví a nejlepší dárky, povinný předvánoční úklid - to vše je velmi velmi vyčerpávající. Nešlo by to přece jen trochu jinak? Vymanit se nějak z obvyklého kolotoče, aspoň na chvíli... Slevit ze svých nároků a nenechat se strhnout očekáváními ostatních... Ulevit si a dovolit si přibrzdit.... Co si zkusit udělat svátky tak, abychom si je mohli užít a třeba i prožít, abychom z nich měli radost, zážitek a třeba i trochu toho prostoru pro sebe a své rozjímání.
Jako pomyslný bod zlomu přichází těsně před Vánoci zimní slunovrat. Dává naději, že dny přinesou více světla, energie - naději na nový začátek. Něco se chystá. Přichází doba Vánoc, oslav radosti, světla, symbolizovaná oslavami narození Ježíška, a vzápětí další nový rok. Ještě není nic poznat, ale zárodky jara už brzy začnou pulzovat v míze rostlin. Nový začátek, počátek.
Pravidelnost, se kterou se opakují přírodní cykly, roční období i s nimi spojené oslavy a svátky, je něco, díky čemu si lze uvědomit naše propojení s přírodou a vesmírem a také naše místo a úlohu v nich.
Je to něco, co se děje samo a bez našeho přičinění.
Je to tajemné a magické.
Je to něco, na co je spolehnutí.
Něco mimo nás.
Něco uklidňujícího.
